Proč Hlas v nás?

Nad tím, jaké používáme jméno, jaké jméno nosíme jako svoji nedílnou součást, jakým jménem komunikujeme se světem, jsem se zamýšlela poprvé po svatbě, když jsem si musela, jako spousta jiných žen, zvykat na manželovo příjmení. Tehdy jsem ještě netušila, jak velmi tato vibrační změna ovlivňuje naše životy.

Podruhé jsem se nad tímto tématem zamýšlela, když jsem se rozváděla, a pracovala na přerušení jemných energetických vláken, které mě spojovaly se světem, jehož jsem již dále nechtěla být součástí. Jméno bývalého manžela jsem nosila z jistých důvodů několik let dál, než nadešel čas i pro tuto velkou změnu, ale například moje emailová adresa byla první věc, kterou jsem změnila. Dokonce jsem pro tuto změnu dostala „návod" při mé procházce v lese.

A potřetí jsem se dlouze zabývala tímto tématem, když jsem přemýšlela nad jménem, který ponesou moje webové stránky. Muzikoterapeutické domény již byly obsazeny, takže jsem své hledání zaměřila jiným směrem. Vzpomněla jsem si, jak těžké pro mě byly začátky muzikoterapeutické cesty, když všichni okolo mě v kruhu doprovázeli svou hru na nástroje zpěvem, a já nevydala z krku ani hlásku, a při zpěvových technikách prožívala přímo hororová muka, že mě někdo uslyší. Že někdo uslyší, jak falešně zpívám. Protože jsem ale od malička tvrdohlavá, nahněvala jsem se sama na sebe, a řekla si: když můžou zpívat jiní, budu zpívat i já. A odešla jsem do lesa, jako ostatně vždy, když potřebuju mít čas a prostor sama pro sebe. Vzpomínám si přesně, kde jsem tehdy stála, u remízku černých bezů za zády a s otevřeným prostorem před sebou. A odvážila se vydat první nesmělé tóny. Pustila jsem pryč strach, že mě někdo uslyší, pustila jsem pryč všechny svoje omezující myšlenky a naslouchala svému hlasu. On mě tehdy vedl. On sám se dral z mého těla ven a učil mě cítit jeho krásu. On byl součástí mě, tryskal ven a ukazoval mi svoji sílu. Mé tělo tančilo prapodivným svobodným tancem, který vytvářel i dotvářel to, co jsem se nestyděla nazvat přirozeným zpěvem. Tento zážitek byl natolik silný, že i mé stránky nyní v sobě nesou tuto vzpomínku.

Eva Motyčková