Moje cesta k muzikoterapii a dál ...

Autor: Eva Motyčková
Zveřejněno: 03 červen 2019

Moje cesta začala hledáním. Hledáním zdraví pro mé děti. Protože u mě bylo vše „v pořádku". To bylo mé přesvědčení v době, kdy jsem se hlásila na první energetický seminář. Moje hledání začalo objevováním světa energií okolo mě. Cítila jsem to, co mě nikdo neučil, cítila jsem vnitřně, že svět, který mi byl jako dítěti předkládán, není to jediné, čím se máme řídit.

Všechno začalo zvláštním vnímáním času. Jako dítě jsem nikdy nestíhala být včas a připravená tam, kde mě chtěli mít dospělí, vždy jsem zaostávala, což dávalo dospělým možnost dokázat mi vlastní neschopnost obstát v jejich, tzv. pravém a jediném, světě. Až vlastní děti mi ukázaly, že ten pravý svět je asi někde jinde, než v našem pojetí reality. A tak jsem hledala. Pochopila jsem, že svět se neřídí mými představami, nefunguje podle mých zákonů, a pokud se o to snažím, zažívám zklamání a nemoci. Teprve když jsem na chvíli odložila obranné mechanizmy vlastní mysli a dovolila čemusi vnějšímu, aby mě vedlo, pocítila jsem chvilkový soulad a klid. Tehdy jsem se poprvé setkala s muzikoterapií. Ocitla jsem se „náhodou" na koncertě prvních absolventů studia celostní muzikoterapie, tehdy ještě vyučované na pedagogické fakultě UPOL. Závěrečná píseň „Lásko, bože lásko" mě doslova přilepila do sedadla obrovskou silou, která proudila prostřednictvím účinkujících přímo do našich srdcí. Týden po tomto zážitku jsem se již účastnila prvního semináře a moje hledání začalo mít konečně jasný směr.

Moje vzdělání má blízko k člověku v jeho fyzické podobě, ale v systému, ve kterém funguje naše vzdělávání, není zatím místo pro cokoliv, co tyto meze fyzična, rozumějme racionálna, přesahuje. Jako alternativní a za určitých vymezených podmínek přijatelné jsou tolerovány metody akupunktury, homeopatie a psychoterapie. O muzikoterapii se skripta zmiňují jen velmi okrajově a obvykle je tato metoda prezentována jako jedna z forem psychoterapie. O celostní muzikoterapii, která se tomuto vymezení vymyká, se téměř nedočteme.

Může za to slůvko, které má metoda ve svém názvu, totiž „celostní". Svět není jen materiální společnost, založená na konzumu. Svět není ani duchovno nadřazené všemu ostatnímu. Svět není soubor poskládaný z několika podmnožin, kterými jsou práce, zábava, rodina, zdraví... které se sice vzájemně dotýkají, ale jinak spolu vzájemně nesouvisejí, nebo jsou velmi často v našich životech i v přímém rozporu k sobě navzájem. Vše, co je kolem nás, je zároveň součástí nás, veškeré principy, které zajišťují fungování světa tak, jak ho známe, i tak, jak je nám prozatím skryto, jsou totožné s tím, jak fungujeme i my. Nejsme diagnózy, kterými nás označují lékařské zprávy, nejsme matematický součet orgánových systémů našeho těla, jak se nám snaží představit člověka současná medicína v překonaném chápání světa podle principů newtonovské fyziky. Ani vnímání našeho těla v součinnosti s psychikou, jak nám předkládá „nově" se rozvíjející obor psychosomatické medicíny, není stále ještě to, co nazýváme „celostním".

Jsme živé bytosti, jsme součástí veškerých dějů na Planetě, na které žijeme, jsme i součástí z našeho pohledu jistě nepředstavitelně obrovského Vesmíru a dokonce dalších mnoha Vesmírů. Vše je vzájemně propojeno, vše funguje podmíněno jedno druhým, vzniká, existuje a zaniká jen ve vzájemné dynamické souvztažnosti a podmíněnosti. A vše má ještě různé úrovně vědomí. My jsme toho součástí. Toto je „celostní"- neoddělitelně souvztažné. 

Nemám hudební vzdělání, pokud nepočítáme několik hodin povinné hudební výchovy na základní škole. Možná právě díky tomu od začátku nebylo mé vnímání filtrováno a determinováno pojmy z hudební nauky, drilem hudebních škol. Žila jsem sice stejně jako většina ostatních v neustálém a všude přítomném hudebním smogu, vystavená nemalému vlivu konzumní kultury, ale stále ještě jsem pociťovala přítomnost určitého „dětského" naslouchání, vnímání tónů nejen ušima, ale v souvztažné neoddělitelnosti s energií, která je pomocí nich nesena. Tóny se pro mě začaly postupně stávat prostředníkem, díky kterému jsem začala pociťovat harmonii v celé své bytosti a způsobem, jak porozumět právě těmto souvztažnostem.

Celostní muzikoterapie mě přivedla i k nutnosti opustit to, co již v mém životě přestalo "rezonovat". Dokonce i k potřebě tento pojem, který mám na diplomu z UPOL. Je to prosté - když svoji bytost neustále ladíte na harmonické frekvence, přidáte k tomu kvalitní bezmasé potraviny a živou stravu, vyloučíte ze svého biopole veškerou možnou chemii, zkrátka ladíte se do harmonie, stane se, že i věci a vztahy, které tuto harmonii postrádají, přestanou mít ve vašem životě místo. Jak roste vaše vnitřní čistota, přitahujete si do života jiné situace, jiné lidi, jiné události, cítíte vnitřní vedení.  Někdy je to ztráta i velmi bolestná, ale nutná. Umožňuje nám "jít dál". 

Náš svět se utváří podle našeho vnitřního nastavení. Náš okolní svět není jednou pro vždy daný, neměnný, je ve stálé dynamické rovnováze s naším nitrem. Přijmeme-li zodpovědnost za své myšlenky, za způsob prožívání svých emocí, za své pohnutky a jednání, následujeme-li trpělivě a bez očekávání náš vnitřní záměr, můžeme přetvářet i to, co se nám zdánlivě jeví jako rigidní vnější realita. Stejná dynamika a stejné principy platí i pro chorobné a ozdravné procesy v našem těle. Vždy máme možnost výběru, pokud si ovšem plně uvědomujeme, že tuto možnost máme.

Dovolme si jít tou správnou cestou. Dovolme si být šťastnými bytostmi.

Pokud vám mohu být na vaší cestě alespoň trochu nápomocna, bude mi ctí.

Eva Motyčková