Osobnost muzikoterapeuta v terapeutickém procesu

Autor: Eva Motyčková
Zveřejněno: 03 duben 2018

Velikonoční zamyšlení na téma "osobnost muzikoterapeuta" aneb opravený článek z jara roku 2015:

... začátek článku z roku 2015:

Již několik let je nám při studiu celostní muzikoterapie, metody dr. Lubomíra Holzera, zdůrazňováno, že osobnost muzikoterapeuta je vedle muzikoterapeutické kvality hudebních nástrojů jedním z nejdůležitějších článků celého terapeutického procesu. Proto vzdělávání v celostní muzikoterapii klade takový důraz na nutnost projít procesem osobní transformace.

Muzikoterapeutických metod, dostupných u nás i ve světě, je mnoho. Můžeme se s tímto pojmem setkat v souvislosti s pouštěním CD, často je muzikoterapií nazývána psychoterapie s použitím hudebních nástrojů, při které je hudební nástroj pouze prostředkem provázejícím nebo usnadňujícím psychoterapii, ale registrujeme také muzikoterapii provozovanou samozvanými muzikoterapeuty téměř bez vzdělání, kteří se pro tuto činnost rozhodli často po absolvování jednoho víkendového semináře. Často s dobrými úmysly, ale často také z méně dobrých pohnutek.

... a aktualizace po zážitku z meditačního muzikoterapeutického koncertu 30.03. 2018 v Horním Maršově:

Celostní muzikoterapie je můj běh na dlouhou trať. Dlouholeté studium, osobní vztah ke svému učiteli, snaha o ukotvení muzikoterapie při práci v asociaci ... pak silná potřeba projevit, že cítím nový  proud, který vše dosud poznané posunuje daleko vpřed, posun ve vnímání dimenzionality a následování vnitřního vedení ... nová cesta, která nebyla přijata jako obohacení celostní muzikoterapie, ale jako  "destrukce" pracně vytvořeného a silně hierarchického systému, následné nucené opuštění hnízda, ztráta "bezpečí a podpory", ale zároveň spojení se se svým vlastním nitrem, nový nádech a vykročení na půdu neznámou ... S velikou vírou ve vnitřní vedení, s pokorou a Láskou, tedy Světlem, jako novým učitelem.

... dále z roku 2015:

Stále se přesvědčuji o tom, jak nutná a důležitá je neustálá práce na sobě, na osobnostním i hudebním rozvoji a pokračující osobní transformaci muzikoterapeuta. Dělat kvalitní muzikoterapii dle zmíněné metody není jen o zvládnutí hry na hudební nástroje s přirozeným laděním. Je to také velmi citlivá a zodpovědná práce s energetickým polem svým a polem klientů. Muzikoterapeut se při hře na nástroje a zpěvu dostává do silného napojení na Univerzální energii a přenáší tuto energii dále, zprostředkovává klientovi skrze zpěv a nástroje, skrze alikvótní tóny, prožitky Univerzální energie. Právě tyto prožitky mohou být tím spouštěčem samoléčebných sil organizmu. Ale pouze při dodržení velmi jasných a přísných pravidel zmíněné metody. Klienti mohou mít tak hluboké prožitky, jaké si sami dovolí, jakým se sami otevřou, ale i ty se dají nazvat terapií jen za předpokladu, že muzikoterapeut opravdu ví, co dělá, hluboce respektuje klienta i Přírodní zákony, je opravdu jen přenašečem pro Univerzální energii, dokáže ji očistit od svých mentálních a emočních procesů, které by mohly celý proces silně narušit. Míra toho, jak kvalitně je toho schopen, se pak odrazí i na kvalitě celé muzikoterapie.

... a opět 2018: 

Silně se mnou rezonuje téma "osobní moci a síly" toho, kdo dělá muzikoterapii, nebo chce takto působit. Vnímám obrovský rozdíl v tom, jestli muzikoterapeut energeticky pracuje ve prospěch sebe a na získání své osobní síly, která je mu propůjčena, a kterou následně použije směrem ke klientům - a tím, když muzikoterapeut situaci pouze vnímá z nejvyšší možné úrovně, které je schopný dosáhnout, a ve stavu energetického napojení zprostředkuje skrze svoji osobu, hudební nástroje a hlas, přenos energie klientům. První verze obsahuje vnitřní oddělenost já vůči okolí, a hluboký  podvědomý strach z možného osobního selhání. Je to samozřejmě možnost, jak do lidí "nalít" prožitky, ale je to necitlivé znásilňování, prosazování a nadřazování své vůle. Druhá možnost je možná méně efektní, zato více respektující, že míru osobních prožitků a přenesené energie neurčuje muzikoterapeut, ale klient sám. Zde nelze hovořit o selhání, pouze v tom smyslu, že terapeut dostatečně nevnímá vyšší vedení nebo není schopen číst energetickou situaci, které je účasten.

Energetická výměna je záležitost běžného kontaktu s druhými lidmi, každého tvoření, každé naší činnosti. Neexistují náhody. Nejsme odděleni od okolního fyzického světa ani od časoprostoru. Jsme součástí. Jen si toho většinou nejsme vědomi. Proces léčení začíná v uvědomování si nás samotných i tohoto propojení a v integraci nově nabytého vědomí do běžného života. Proces uzdravování je navrácením Jednoty do našeho dualistického světa. Je to kvantový skok. Rozdíl mezi nevědomostí a vědomým tvořením svého života.

Podstatou léčení nejsou techniky, ale stavy bytí, ze kterých tyto techniky vycházejí. Ne všechny dostupné muzikoterapeutické techniky ale vycházejí z vůbec nějakých stavů bytí. To je hlavní úskalí našeho myšlení dnes - hledáme techniky, hledáme prostředky k uzdravení. Hledáme zázračné léky. Vracíme se sice k přírodě, ale energetickou podstatu věcí a jevů stále nechceme v mnoha případech připustit.

Potom není divu, že se i v muzikoterapeutickém terénu můžeme setkat s lidmi, kteří dostatečně neporozumí zásadní a nejdůležitější věci, která by měla být pro každého terapeuta samozřejmostí - nutnosti soustavné práce na sobě, hlubokého čištění svých psychoemočních bloků, posun od vnímání 3D reality k realitám vyšších dimenzí a fungování v souladu s těmito principy. Vědomí celé planety se v tomto čase obrovsky zvyšuje a dává nám možnost vnímat a jít s tím proudem.

Kdysi jsem napsala: "Ne každá muzikoterapie může opravdu léčit." Nyní s tím úplně nesouhlasím. Podle přísloví "Všechno zlé je pro něco dobré" - i takzvaně "špatná" zkušenost může být nutná pro  hluboké uvědomění a pro pochopení, pro náš další vývoj směrem k Jednotě. Úrovní, ve kterých (muziko)terapeutický proces působí, je mnoho.

Krásné je objevovat je s otevřeným srdcem a radostí.

 

 

Eva Motyčková, 16.05.2015. a 03.04.2018