Povídání pro Týdeník Spirit

Autor: Eva Motyčková
Zveřejněno: 12 listopad 2017

Nezkrácená verze otázek a odpovědí pro Týdeník Spirit, ptala se Lucie Zemanová:

  • Evi, věnujete se józe, muzikoterapii... jsou i nějaké další metody, s nimiž pracujete?

Věnuji se celostní muzikoterapii, józe ne, sice jsem dělala několik muzikoterapeutických relaxací pro jogíny, ale k józe jako takové jsem se nikdy sama nedostala … i když přeci – to bylo ještě na ZŠ, jsem objevila knihu Hathajóga, podle které jsem se jako puberťák snažila o stoj na hlavě a vědomé dýchání, ale vydrželo mi to asi tak jedny letní prázdniny :-) Kromě muzikoterapie se jiným metodám nevěnuji, ale na to, že mi do života přišly, se dá nahlížet jako na malé dílky skládačky, která by nebyla úplná, kdyby právě ty malé dílky chyběly.

  •  Kdy a jak jste se k alternativním metodám dostala, co bylo impulzem?

Na vysoké škole (Farmaceutická fakulta UK Hradec Králové) jsem se celkem lehce ztotožnila se systémem našeho současného zdravotnictví, vše se jevilo takové snadné a zákonité – určíme diagnózu, podáme příslušný lék, který napraví nerovnováhu v těle, nebo zabije patologický mikroorganizmus, a vše je opět v pořádku. Jediný „alternativní“ předmět - homeopatie se mi tehdy jevila jako vědecky nezdůvodnitelná, tehdy jsem ji nenavštěvovala. V praxi to už bylo jiné. Najednou musíte většinu vědomostí ze školy zahodit za hlavu a naučit se fungovat v systému účinná látka – firemní preparát - cena. Pacienta věda nezajímá. A pacienti z regionu naší lékárny chodili často znovu a znovu se stejným zdravotním problémem, utratili za léky velké obnosy peněz, ale k obnově zdraví to u nich nevedlo.  A najednou jsem neměla „kam sáhnout“. Žádný tajný lékárenský šuplíček! Tehdy už mi bylo jasné, že do „systému“ se vloudila chybička. Najednou jsem o tématech „zdraví“ a „nemoci“ začala uvažovat jinak, než mě naučila fakulta. Ovlivnili mě i mí kamarádi, kteří hned po revoluci prošli zasvěcením do Reiki, a já cítila, že mám neobyčejně silné energetické prožitky, kterým nerozumím, a které často vůbec nezvládám. Dalším impulzem bylo mateřství. Najednou mi došlo, že „jedu“ v nějakém divném režimu, ve kterém opakuji bezmyšlenkovitě vzorce, které jsem znala ze své rodiny, pozorovala svého manžela, který měl zase jiné „oblíbené“ reakce, které mu naskakovaly, aniž by o nich přemýšlel, hlavně ve stresových nebo neznámých situacích. Slyšela jsem se říkat věty, které říkali mí rodiče, když jsem byla malá, naskakovaly mi automaticky a já se s nimi nechtěla ztotožnit. Něco jakoby jednalo automaticky za mě, pokud jsem se přímo nesnažila to udělat jinak. A moje hledání odpovědí na mnoho otázek vyústilo v domácí studium knih o tradiční čínské medicíně, homeopatii, energetickém systému těla atd. Prošla jsem tou dobou několika semináři, zasvěcením do Reiki, absolvovala jsem konstelace a učila se provádět regresní terapie. Tehdy jsem se dostala i k celostní muzikoterapii.

  •  Proč vás oslovila právě muzikoterapie? 

Ocitla jsem se na koncertě absolventů studia Celostní muzikoterapie pod vedením jejich učitele PaedDr. Lubomíra Holzera. Závěrečná skladba Lásko, bože lásko mě doslova přibila do lavice. Ta energie, která z účinkujících vyzařovala, byla naprosto úžasná. Bylo mi jasné, že to chci umět. A za týden jsem již byla na prvním víkendovém semináři celostní muzikoterapie.

  •  Jaké nástroje používáte? 

Používám nástroje v přirozeném ladění, vyrobené zásadně ručně, z přírodních materiálů, které mají široké alikvótní spektrum. Právě tyto nástroje dokáží zprostředkovat vibrace určité kvality, zcela v souladu, tedy v harmonii, s řádem, který prostupuje vše, tvoří veškerou naši realitu. Shodné principy nacházíme v posvátné geometrii, všude v přírodě. Hudba v přirozeném ladění má přesné zákonitosti a je zcela odlišná od současné hudby, kterou známe z médií, kterou běžně posloucháme, tedy hudby temperované. Temperace přinesla do hudby také řád, ale jiný, umělý řád, který v sobě nenese harmonii, proto temperovaná hudba nemá takový terapeutický potenciál, i když může ovlivnit např. naše emoce.

  •  Kdy jste se poprvé setkala s tibetskými mísami? Nebo kdy jste si pořídila první sadu? 

První tibetskou misku jsem si koupila na prvním semináři celostní muzikoterapie. Pak přibyla druhá, třetí, to jsem ještě řešila, jestli spolu ladí, ale poté, co jsem k nim přidala čtvrtou, jsem už ladění řešit přestala a postupně se mi sešlo několik krásných misek různých velikostí. Vždy jsem se při jejich výběru řídila intuicí a všechny spolu ladily.

  •  Čím vás zaujaly, kolik jich máte, jak fungují, na jakém principu, jak se s nimi vlastně "léčí"? 

Kolik jich mám dnes? Přiznám se, že nevím. Je to proměnlivé, občas nějaká zaujme nějakého mého klienta natolik, že si ji koupí, občas nějakou přikoupím já, ale tak kolem 45 jich doma mám. Používám dvě sady, velkou sadu 19 misek, kde jsou rovnoměrně zastoupeny misky různých velikostí a kterou používám na relaxace, a pak malou sadu 6 misek, kterou používám třeba pro individuální terapie, nebo relaxace, na které mám méně času. Osvědčila se také jako doprovod k meditacím, kterými provází klienty můj dlouholetý přítel a léčitel Roman Álvarez. Pak mám další solitérní misky, které používám s lidmi při dílničkách a aktivních muzikoterapiích.

 Jak mísy fungují? Zvuk je energie, energetická vlna, která se šíří prostředím, např. naším tělem. Pokud je v harmonii s vesmírným řádem, dokáže tuto harmonii zprostředkovat i nám. Přináší nám informaci o tom, co to znamená „být v souladu s přírodou“ a naše tělo na tuto informaci reaguje. Každá buňka, každá molekula tělesných tekutin, naše fyzické tělo i náš energetický systém se na základě synchronicity pře-laďují do tohoto sou-ladu. Pokud se navíc nacházíme ve změněném stavu vědomí, tzn. naše mysl je „vypnutá“, může tento proces probíhat zcela přirozeně a na všech úrovních, aniž by mu cokoliv bránilo. Tyto informace našemu tělu dokáží ale zprostředkovat i ostatní nástroje, které používám – didjeridoo, bubny, brumle, gongy apod. A také náš vlastní hlas, proto jím hru na nástroje většinou doprovázím. Používám pak celé své tělo a také okolní prostor jako jeden hudební nástroj. Technik, jak postupovat, je mnoho, vycházím z toho, co jsem se učila při studiu celostní muzikoterapie, ale řídím se hlavně vlastní intuicí, která mě vede.

  •  Co vše lze podle vás pomocí muzikoterapie řešit? Jde jen o psychické potíže nebo i ty fyzické? 

Akutní i chronická nemoc, drobná porucha zdraví, nebo jen momentální pocit nepohody nebo únavy, to jsou jen stupně udávající míru naší ne-harmonie, našeho ne-zdraví. Vše lze ovlivnit, něco okamžitě, něco se v nás ale tvořilo delší dobu, na některé problémy jsme potřebovali dlouhý čas, tedy i terapie pak vyžaduje patřičnou dobu. Třeba i několik let, ale stav zdraví je pak již snadno udržitelný, pokud víme, jak. Psychika, fyzické tělo, imunita, hormonální systém, to vše spolu souvisí a nedá se od sebe oddělit. Proto mě nezajímají diagnózy, nejsou určující pro terapeutický proces. Muzikoterapie je velmi jemná metoda, vylaďují se nejprve lehké nerovnováhy a postupně se dá dostávat hlouběji a hlouběji. I samotný stav relaxace je potřeba se naučit. Teprve v relaxovaném stavu může probíhat terapie v patřičné intenzitě. Je to podobné, jako když jdete na masáž – masér také nemůže sám nic moc udělat, pokud klient jeho působení nepřijímá, pokud není uvolněný, relaxovaný, terapii přístupný.

  •  Překvapily vás někdy něčím,  dokázaly něco, s čím jste nepočítala, v co jste nedoufala? 

Mísy i ostatní nástroje mě dokáží překvapovat neustále. I já se vyvíjím. Díky nim. S každou další odehranou relaxací nebo další individuální terapií získávám mnoho. Je to proces, který nikdy nekončí. Naše vědomí je úžasná, neohraničená věc, a díky nástrojům, díky studiu a kurzům celostní muzikoterapie, díky práci s kolegy ve skupinách i díky mé nynější praxi, stále posouvám hranice jeho možností. Je to, jako když jdete po nekonečném schodišti, myslíte si, že už jste vysoko, ale každý další stupínek vás ujistí v tom, že stále je kam stoupat. Opravdu hluboké léčení vnímám jako návrat k vědomému stavu. Naše tělo ví, jak být zdravé. Jenom jsme zapomněli, jak mu naslouchat.

  •  Pokud si někdo chce pomocí hry na tibetské mísy pomoci, třeba v rámci harmonizace... stačí mu k tomu jedna konkrétní miska, nebo potřebuje celou sadu?

Jedna miska je krásný základ J I jedna miska stačí na to, abychom se naučili koncentraci, obvykle začne drnčet, když vám ulítne pozornost na starosti všedních dní. I jedna miska nás může naučit vnímat alikvótní tóny. I jedna miska nám může otevřít hlas; když si s ní zpíváme, udržuje nás automaticky v přirozeném ladění. Když ji přikládáme na tělo, její vibrace vždy působí na celý organizmus, tedy nás vylaďuje i jedna jediná miska. Pokud chceme takto začít, je lepší miska střední nebo větší velikosti, ne úplně malá. Při výběru se řiďte intuicí. A pořiďte si k ní několik paliček, filcovou, koženou, dřevěnou – dokáží vytvořit různé zvuky i na jedné míse. Z mé vlastní zkušenosti ale u jedné misky většinou nezůstanete :-)

Celý článek s odkazem na Týdeník Spirit najdete v odkazu zde: spirit