Celostní muzikoterapie

Definice Celostní muzikoterapie – PaedDr. Lubomír Holzer, Celostní muzikoterapie v institucionální výchově

Celostní muzikoterapie představuje samostatnou expresivně terapeutickou disciplínu. Z tohoto důvodu je nutné učinit pokus o její definování, o její vymezení vůči ostatním muzikoterapeutickým přístupům, školám a metodám. Jednoduchá a stručná definice není a nemůže být v našem případě po ruce.

Definice 1: Celostní muzikoterapie je záměrná a vědomá terapeutická činnost realizovaná holisticky orientovaným muzikoterapeutem v systému smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového vnímání při použití muzikoterapeuticky vhodné a účinné hudby (dle celostního a muzikoterapeutického konceptu PaedDr. L. Holzera). Tuto muzikoterapeutickou hudbu vytváří primárně muzikoterapeut sám, za svého současného duchovně energetického působení na celou lidskou bytost.

Definice 2: Celostní muzikoterapie je záměrná a cílevědomá terapeutická činnost a léčebná metoda realizovaná v oblasti smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového působení, vnímání a prožívání, která používá specifické muzikoterapeutické hudební nástroje, formy, projevy, techniky a postupy jako terapeutické prostředky.

Tyto terapeutické prostředky vždy primárně vytváří a používá v daném prostoru a čase sám muzikoterapeut, jako sólista a zároveň dirigent muzikoterapeutického orchestru na velkolepém muzikoterapeutickém koncertu, kde se konečně projeví jednota a celistvost. Muzikoterapeut primárně nejčastěji pracuje v oblasti pasivních muzikoterapeutických forem. Teprve potom, vždy ale sekundárně, se začíná rozvíjet spontaneita klientů, přecházející často v jejich kreativitu. Tehdy můžeme začít používat i následné muzikoterapeutické formy a techniky (aktivně relaxační muzikoterapeutické formy, kombinované formy a s nimi související techniky).

Praxe nás mnohdy nutí používat kombinované formy primárně. Výjimky jsou tu od toho, aby potvrdily výchozí parametry a pravidla, která pro vytvoření solidního systému musíme artikulovat. Role odborného a po všech stránkách fundovaného muzikoterapeuta je tedy nezastupitelná a klade na něj ty nejvyšší nároky.

Definice 3: Celostní muzikoterapie je záměrná terapeutická činnost, kterou realizuje odborně a prakticky vybavený muzikoterapeut, vyškolený odborník, vybavený náležitým vzděláním, obdařený talentem, schopnostmi a muzikoterapeutickou praxí. Jako nosné médium používá celostní muzikoterapie hudební tok, který je tvořen muzikoterapeuticky vhodnou a účinnou hudbou, kterou vytváří sám muzikoterapeut (pokud jde o formy pasivní). Ve formách aktivních a kombinovaných se pak také přidávají klienti.

Muzikoterapeut je tedy hlavním producentem muzikoterapeutické hudby. Hovoříme o takzvaných pasivních muzikoterapeutických formách, receptivně komunikativních a z nich pramenících technikách, nutno dodat nedirektivního typu. U forem aktivních a kombinovaných, receptivně komunikativních, se přidávají hrou na nástroje, zpěvem, tancem a dalšími projevy i klienti – účastnici muzikoterapeutického procesu. Poslech reprodukované hudby z různých nosičů považujeme za pouze pomocnou techniku a nebudeme se jí v tomto textu zabývat. Můžeme tedy do naší definice přidat další vrstvu a říci:

Definice 4: Celostní muzikoterapie je záměrná a cílevědomá terapeutická činnost a léčebná metoda, kterou provádí odborně a prakticky vybavený celostní muzikoterapeut, pracující v oblasti smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového působení, vnímání a prožívání. Celostní muzikoterapie používá ke své realizaci specifické muzikoterapeutické hudební nástroje, formy, projevy, techniky a postupy jako terapeutické prostředky. Jako nosné médium celostní muzikoterapie se jeví hudební tok, který je tvořen muzikoterapeuticky vhodnou a účinnou hudbou, produkovanou samotným muzikoterapeutem.

Tuto terapeutickou činnost realizuje odborně a prakticky vybavený muzikoterapeut, který je hlavním producentem muzikoterapeutické hudby. Muzikoterapeutický hudební tok vytváří muzikoterapeut, ale také v určité fázi klienti, v daném prostoru a čase a ve vztahu k právě probíhajícímu muzikoterapeutickému procesu. K vytvoření popisované terapie používají muzikoterapeut a klienti specifické muzikoterapeutické hudební prostředky, jako je lidský hlas - tedy zpěv a speciální zpěvové techniky, dále v tomto pojetí nejrůznější bicí a perkusivní nástroje - membránofony, metalofony, chordofony, idiofony, etnické aerofony atd., hudební nástroje s přirozeným laděním - dechové, strunné drnkací a smyčcové, sem patří i hudební nástroje mimoevropských kultur a nástroje přírodních národů, rovněž hudební nástroje lidové, středověké, starověké i pravěké. Nástroje s přirozeným laděním nejlépe vyhovují celostnímu muzikoterapeutickému procesu. Při používání hudebních nástrojů a zpěvu jde o rozmanité kombinace těchto hudebních muzikoterapeutických prostředků. Muzikoterapeut ovšem často používá při své práci i prvky ostatních uměleckých typů, zvláště taneční, divadelní a výtvarné. Těmito nástroji realizuje muzikoterapeut terapii po určitou nutnou dobu, pro jednotlivce nebo skupinu. Tato nutná doba je podle praxe minimálně rok, ale většinou jde o několik let. To je dáno typem klientů, hlavně jejich zdravotním zařazením. Pasivní, receptivně komunikativní muzikoterapeutické formy a také z nich pramenící techniky, nedirektivního typu, považujeme a dlouhodobě používáme jako hlavní a základní. To znamená, že je aplikujeme vždy a pro každou muzikoterapeutickou skupinu a za ní teprve následují formy aktivní, kombinované a ostatní postupy a techniky. Tento přístup má svůj hluboký a mnohovrstevný význam, neboť taková je i muzikoterapie. Existují zajisté i výjimky.

Vyslovené definiční úvahy nejsou a nemohou být úplné. Nacházíme se uprostřed tvůrčího procesu, který dokud trvá, je živá i řešená disciplína.

Z uvedeného plyne, že jednoduše stanovit stručnou a jasnou definici celostní muzikoterapie nebude tak snadné, pokud to vůbec bude možné. Práce na ní si vyžádá jistě delší čas a větší prostor.